How the Mind Works

Pudy a instinkty, objasnila mi přítelkyně-psycholožka a mně z té antikvární mystiky animální podstaty držené na uzdě ušlechtilým rozumem zatrnulo: jak chceme žít s druhými, když k tomu potřebujeme nejprve jim rozumět a především rozumět sami sobě? Prolistoval jsem pár publikací, psychologie od dob mých studií zjevně žádnou revolucí neprošla. Až teprve kniha How the Mind Works Stevena Pinkera (Jak funguje myšlení, německy Wie das Denkenm im Kopf entsteht), syntetizující nové poznatky z řady disciplín do uceleného obrazu, mi poskytla použitelný rámec.

Zasloužila by důkladnou recenzi či lépe překlad, ale pro tuto úvahu si vystačme alespoň s heslovitým shrnutím několika relevantních tezí.

A Cultural Theory of International Relations

Richard Ned Lebow, A Cultural Theory of International Relations, Cambridge University press, Cambridge 2008, ISBN 978-0-521-87136-5 (hardback), 978-0-521-69188-8 (paperback)

Těch 762 stran, psaných vytříbeným jazykem britského universitního profesora mezinárodních vztahů skutečně nemohu s čistým svědomím nikomu doporučit. Zaujala mne recenze, obsahující celou řadu dráždivých slov, i představa, že nová kulturní teorie nevzejde z tradičních sociálních věd, ale z tak pragmatického oboru, jakým je diplomacie. Na knihu jsem pak potřeboval půl roku se slovnik.cz bezmála na každé stránce a utěšovalo mne pouze, že posledních 170 stran je jen seznam literatury – knihovna jednoho slušně vybaveného institutu.

Collapse

Jak společnosti rozhodují o svém přežití či zániku, ptá se Jared Diamond v podtitulu své knihy Kolaps (Collapse, Viking 2005, německy Kollaps, S. Fischer 2005)1. Proč vyhynuli Mayové či grónští Vikingové, zatímco společnost na Nové Guineji existuje nepřetržitě 46 000 let? Jaké naděje na přežití máme my?

Kniha začíná srovnáním dvou statků. Oba specializované na produkci mléka, srovnatelné velikosti, se srovnatelně moderní technologií, srovnatelně nepříznivými přírodními podmínkami a dopravní polohou, srovnatelně závislé na rozmarech počasí a trhu. Statek v Montaně expanduje a vše nasvědčuje, že má budoucnost zajištěnu. Majitelé druhého, v grónském Gadaru, pomřeli spolu s celou vikingskou společností hladem a zimou před více než 500 lety. Ještě pár let předtím také vše nasvědčovalo, že mají zajištěnou budoucnost.

Na celých dvou stranách Kavárny v sobotní MF Dnes (8.4.2006) artikuluje Václav Klaus své chápání fenoménu, který nazývá evropeismus. Text působí jako úpěnlivý pokus objasnit a zdůvodnit myšlenky, pro které člověk nad míru zdvořilého poklepávání na rameno širší pochopení nenalézá. Nicméně mne zaujal Klausův ne právě triviální nástin evropského hodnotového systému. Dále jeho způsob argumentace – když ne obsahem, pak jistě formou i řadou postojů opakuje mnohá schémata v českých diskusích obvyklá. A konečně, mimo jakoukoli pochybnost nepatřím mezi intelektuální fellow travellers, kteří v tomto světě získávají tak velkou moc ho formovat, jakou by nikdy na domácí scéně získat nemohli. Zastávám-li tedy názory od něho odlišné, je to vysvětlitelné jedině mým smutným intelektuálním defektem a charakterovou vadou.