Čas od času potkám někoho, kdo tvrdí, že je u nás vlastně všechno v pořádku a že naše problémy jsou vcelku standardní. Potkával jsem takové již za minulého režimu. Častější jsou ovšem názory, že je to u nás katastrofa a že jinde by se něco takového stát nemohlo. Zábavnější jsou diskuse, zda hůře bylo dříve, anebo je teď – obě strany uvádějí pádné argumenty a já nevím, nemyslím, že by život byl fotbalový zápas. Konečně jsem ale nalezl zdroj, ze kterého si lze udělat představu alespoň o jednom aspektu našeho dlouhodobého vývoje: Madison Project shromažďuje údaje o hrubém domácím produktu (HDP) na hlavu ve všech zemích světa od roku 1000.

Přijel Brežněv a Husák svolal na Staroměstské náměstí manifestaci pracujících, aby ukázal, jak už má zemi pod kontrolou. Od příštího měsíce se zdvojnásobují ceny, vyhlásil. Ať žije KSČ, začal skandovat dav a Brežněv uznale pokýval hlavou. Platy se snižují na polovinu, vyhlásil dál. Ať žije soudruh Husák, skandoval dav a Brežněv údivem pozdvihl obočí. A polibte nám všichni prdel, zakončil Husák projev. Skandování utichlo, v davu to začalo šumět. Teď jsi to přehnal, povídá mu Brežněv. Vzápětí se k nim prodral jeden z organizátorů. Soudruhu, lidé potřebují vědět, jestli se mají řadit do dvoustupů či trojstupů.

K oblíbeným diskusím, zda bylo hůře dříve, nebo je dnes budiž připomenuto, že za minulého režimu to byl jen vtip.

Předpokládejme, že si peču rohlíky sám. Při ceně surovin ze supermarketu, spotřebě elektrické trouby a času, který na tom strávím, mne vyjde kus na dvě koruny. Pekaře, který nakupuje u mlynáře, peče v peci ve velkém a umí to, vyjde stejný rohlík na padesát haléřů. Namísto abych si rohlík pekl sám, jsem si jej tedy koupil. Tím jsem za korunu získal zboží v hodnotě dvou korun, neboli jsem svůj majetek směnou zdvojnásobil. Stejně pekař. Upekl za padesát haléřů rohlík a směnil jej za korunu. I on svůj majetek směnou zdvojnásobil.

Více vysvětlování než moje hlubokomyslná analýza krize finančních trhů si kupodivu vyžádal příklad, kterým jsem ji uváděl. Napsal jsem, že zakoupením rohlíku se zvýšil majetek můj i pekařův. Ale to je přece jen subjektivní pocit, odporoval mi jeden z čtenářů, kterému přes vytrvalou osvětu pana prezidenta zůstaly čtvrt tisíciletí staré poznatky Adama Stmithe dodnes utajeny. Není proto od věci si některé základní souvislosti znovu promyslet.

Nezískávat prospěch na úkor ostatních, shrnul jsem v jedné internetové diskusi jakési etické minimum. Ale když si koupím rohlík, získá přece pekař také korunu na můj úkor, namítl můj partner. Podivil jsem se a dialog příležitostně uváděl jako příklad hodnotové dezorientace, která znemožňuje rozlišovat mezi obchodem a krádeží. A divil jsem se dál, když řada partnerů vůbec nechápala, co by na této logice mělo být chybné.